Sedím
a přemýšlím o tom, kolik lidí musí do práce nosit určitý typ
oblečení. Je to, jako by vám firma vzala možnost vyjádřit se,
připravila vás o hlas. Aby jste všichni působili, že jste za
jedno. Ze máte stejný názor, stejnou vizi. V případě služebních
uniforem nevidím východisko. Ale pokud vás, stejně jako mě, dusí
představa stále stejné strohé bílé košile a černých tesilek
( doplňte si sami svoji variantu pracovního oděvu), zaměřte se
na detaily. I zavinovací košile s mašlí na boku je slušná, i
kalhoty se záložkami, nebo zajímavými kapsami jsou stale
formálními černými kalhotami. I když je to pouze malá vzpoura,
i tak dokáže zahřát u srdce.
Jestli
se i vy řadíte k jedincům s přísným dresscodem, pak právě vy
máte ten největší důvod, užívat si módu až za její hranice.
Není krásnějšího momentu, než převtělení se ze servírky do
sebe sama. Moci sundat profesionalní masku a být třeba vandrák,
nebo elegantní dáma, nebo éterická bytost v batikovaném hedvábí.
A nejhezčí na tom je, že to všechno můžete být, když budete
chtít. Oblečením můžete vyjádřit svůj vkus, náladu,
přístupnost, ale i koníčky, můžete se veřejně hlásit k
nějaké zájmové a nebo názorové skupině.
Proč
vlastně všechno oblečení není stejné? Vhodné k pohybu, odolné
vůči oděru a povětrnostním vlivům. Tak akorát hřejivé a tak
akorát propustné. No, jistě by to bylo praktické a taky levné na
výrobu, protože výroba by byla skutečně ve velkém a pořád
stejná. Ale pak bychom přišli o tu možnost ukázat kdo jsem, co
si myslím, nebo dokonce se za někoho převléct.
Třeba
muž, říkejme mu dejme tomu Tomáš, je od přírody bordelář,
nebýt jeho ženy, klidně by měl v bytě na koberci označená
nášlapná místa a všechno ostatní zahrnuto poházenými věcmi.
Snad právě proto je Tomáš vynikající krizový manažer, je
pohotový a umí improvizovat, nezaobíra se zbytečnostmi. Ale
takový Tomáš musí v práci působit jako pedant a puntičkář,
aby mu byla dána důvěra. Nic není ztraceno, on se za něj
převlékne. Precizně si sladí košili s kravatou. Naleští boty,
vybere strohé, ale vkusné manžetové knoflíčky a je vyhráno.
Manželka jen ráno zkontroluje, jestli nemá na košili zubní pastu
a může vyrazit. A právě tenhle Tomáš může díky rozmanitosti
oděvu dělat dobře to co umí. Kdyby jsme všichni chodili stejně
oblečení, tak bychom nepřestali mít předsudky. Ty jsou bohužel
v lidské povaze. Prošte bychom se odsuzovali a posuzovali veřejně
podle něčeho jiného. Snad ne podle pořádku na pracovním stole
:)
